|
Ty ale stojí 54 korun!
Přetrhla se mi tkanička u bot. A tak jsem zašel do šesti prodejen s obuví v Praze. Většinou mě bylo sděleno, tuto barvu nemáme, máme tyto... Na otázku, zda bych si mohl kulaté tkaničky dané délky a barvy objednat, mi bylo všude řečeno: To nejde, co nám přijde to máme, my neobjednáváme.
Zřejmě tak nízká položka není předmětem jejich zájmu o zákazníka, třebaže šněrovací boty bez tkaniček jsou pro zákazníka nepoužitelné. Měl jsem si snad kopit jiné boty?
A tak s nadějí, že třeba v luxusnější prodejně v přízemí Intersparu v Hostivaři naleznu a konečně koupím ty zpropadené tkaničky. A tak jsem do této prodejny vstoupil.
Mladíkovi u pultu hned u vchodu jsem nestál ani za pohled. A tak jsem se svým dotazem, zda mají takovouto tkaničku (ukazoval jsem) obrátil na prodavačku stojící u regálu. „Pane u nás stojí 54 korun!“ témeř na mne vykřikla prodavačka. Neutekl jsem, i když pro takovéto neprodejní a nezákaznické jednání bych to jindy udělal. Odešel jsem protože mi následně stejně sdělila, že takovouto barvu nemají.
Jak by na vás zapůsobil místo pozdravu výkřik prodavačky: „Pane u nás stojí …. korun!“ ?
|
