|
Pan Topolánek žádal o důvěru vládě
O
politické kultuře a komunikačních dovednostech některý
politiků svědčí i jejich vystupování ve sněmovně. Bylo již
častokrát předmětem i novinářského zájmu a řady diskuzí.
Specifickým příkladem však může být shlédnutí záznamu z
průběhu nedávné žádosti vlády o důvěru ve sněmovně.
Snad většina občanů, když o něco žádá, ať již doma nebo od
svých sousedů anebo zaměstnavatele, žádá o to se snahou
získat souhlas, přijetí žádosti, a to v určitém rozsahu
jednání, které se pohybuje od pokory po asertivní (ne
agresivní) jednání.
Co však předvedla většina členů vlády, která žádala o
důvěru? Ač jsem volil ODS, přesto jsem viděl něco jiného než
bych očekával, a to přezíravost a snad i aroganci – a to
jsem sledoval jen hodinu přenosu ze sněmovny.
Co jsem viděl já jen v průběhu vystoupení pana Paroubka ?
Pan Topolánek se vesele až hlučně bavil se sousedy,
nenaslouchal a patrně vykřikoval poznámky, až jej pan
Paroubek oslovil a vytkl mu: My si spolu netykáme pane
předsedo! Po dobu značné části vystoupení nebyl přítomen!
Pan ministr zahraničí Schwarcenberg se usilovně a s
vytrvalostí zaobíral mobilem či jiným technickým zázrakem,
eventuálně diskuzí se sousedem, kteří se u něho vystřídali.
Pan Cyril Svoboda hned od začátku diskuse pečlivě a dlouze
pročítal noviny… – že by dovednost z předchozí účasti na
jednání sněmovny anebo diplomatické zkušenosti?
Pan Bursík si často přejížděl levou rukou prsty přes ústa,
resp. pod nosem. (Možná, že měl rýmu a neměl kapesník.)
Odchody řady poslanců (většinou ze strany koalice) ze sálu,
bavení se v sálu zády k právě hovořícímu a jejich hlučnost
vyvolala nutnost předsedajícího přerušit jednání a
napomenout pány poslance.
Zkrátka jsem u sledování přenosu nevydržel. Jsem si vědom,
že i jiní politici jinde a jindy projevují různé prohřešky
proti úspěšné komunikaci, ale zde přece šlo o získání
souhlasu pro novou vládu a před voliči – televizními
posluchači.
Myslím si, že je škodou nejen pro pány politiky, že
nepracují na svém vzdělávání, kultivaci svých komunikačních,
prezentačních a společenských dovedností. A vzpomenul jsem
si na slova dvou osob, které již značnou dobu působí ve
veřejné správě: „Jo pane, jakmile jsou zvoleni či jmenováni,
snědli všechen rozum a jsou všeználkové, bohužel i
arogantní!“ |
