|
Vyhořelý manažer
Potkal jsem se s bývalým klientem, který před dvěma roky
získal úctyhodnou manažerskou pozici. Již na prvý pohled však
nevypadal moc dobře. Po chvilce mi sdělil své potíže. Ztrácí
smysl své práce, nadřízení ani spolupracovníci mu nerozumí,
manželka a děti si stěžují, že stále nemá na nic čas, že je
dlouho v práci, že je otrávený, cinycký až agresivní. Kromě
toho se projevily i zdravotní potíže : Potíže s usínáním,
nechuť k jídlu, bolesti hlavy, výkyvy krevního tlaku, bolesti
na prsou, zvýšená nervozita.
Přesně tak bývá diagnostikován tzv. burnout, syndrom vyhoření,
který poprvé popsal v 70.tých letech americký psychiatr H.J.Freudenbereger.
Docházívá k němu po dlouhodobém a stálém vysokém pracovním
nasazení, kdy jsou kladeny požadavky na vysoký nekolísající
pracovní výkon, kdy manažer je stresován úsilím často o
nerealistické cíle, vysokou odpovědností a na straně druhé se
mu nedostává ocenění od jiných a dokonce klesá i jeho
uspokojení z práce. Jde o jakési emoční opotřebování. V
literatuře se uvádí, že nejčastěji jsou takto ohroženi
workholici, perfekcionalisté, typy lidí s vysokou potřebou mít
vše pod kontrolou a s neschopností delegování, lidé kteří
nedovedou relaxovat.
Jistě by bylo možné uvést ještě další i emocionální
charakteristiky, chci však upozornit na - dle mého - obecnější
příčinu. A tou je, že tito manažeři především nezvládají svůj
time management, resp. v jejich firmách principy time
managementu jsou neznámé nebo nejsou uplatňovány.
Závěrem našeho posezení jsme se proto dohodli na tom, že lépe
než dále prožívat tyto psychické, zdravotní a i sociální
potíže, resp. užívat psychofarmaka, bude uspořádání semináře
time managementu pro vedení jeho firmy.
Říká se , že "….. nikdy není pozdě". Nevím. ¨Významnější a
efektivnější je syndromu vyhoření předcházet, věnovat čas
principům time managementu. Nicméně stojí to přece jenom za
pokus !
|
