|
Jako erotika dinosaurů?
Mnoho nezvládnutých komunikačních situací připomíná místo dialogu spíše monology! "Každý přece ví, že mám pravdu," bývá argumentováno silným až podrážděným hlasem hned na začátku sporu.
Reakce druhého však nebývá matematicky logická, je spíše psychologická: "Ne, vy přece dobře víte, že se to stalo tak a tak!"
A tak se nevzdělané dinosauří mozky snaží navzájem porazit smrtící komunikací „jak se podle nich věci mají“ a nebo trpně či posměšně čekají, až se oponent vyhází trumfy svých „lží či blbostí“. Mezitím si připravují další smrtící či zesměšňující argumenty o tom kdo chodí do chlívku a kdo do lihovaru (viz přenos z parlamentu, Kalousek a Rath).
Tyto komunikační režimy se navzájem střídají a dohoda oboustraně prospěšná už není.
Na seminářích komunikačních dovedností, veřejného projevu a i obchodních dovedností ukazuji posluchačům, že když osoba X osobu Y neposlouchá, nemůže osoba X předpokládat, že když ona sama hovoří, tak osoba Y jí nějakým zázrakem bude naslouchat ?
Nebude...a místo toho si rovněž bude připravovat své argumenty a s těžko předstíranou trpělivostí čekat, až ten druhý konečně "dožvaní".
Jak tato dinosauří komunikace končívá? To známe i z parlamentu či diskusí většiny současných politiků například v televizi. Argumenty znějící do prázdna, do stále se prohlubojících příkopů a bariér, oboustranné znechucení namísto hledání oboustranného (či vícestranného) kompromisu! A zpravidla se záměrem, že "to při první příležitosti jim, jemu „osladím/e“ !
Jak se při této dinosauří komunikaci a averzi dá prospívat ve společnosti, v politické straně, ale i v podniku či v jednání mezi firmami? Jak se pak při tom dá žít a prosperovat?
A přitom jsou účinné nástroje, které lze nalézt, osvojit si a trénovat i na dovednostních seminářích nejen KOM IN !
Komunikační dovednosti jsou o efektivním, aktivním naslouchání argumentům a emocím, vnímání významných signálů, které mohou vést k dohodám užitečným pro většinu účastníků jednání. Komunikační dovednosti jsou o respektování partnerů, zaměření na věc, uznání práva oponentů na názor a emoci, .. a nikoli o útocích na osobnost partnerů jednání a popírání jejich postojů a emocí! Zpravidla totiž platí, že když druzí vědí, cítí, že jim nasloucháme, chápeme sílu jejich emocí, jsou rovněž ochotní naslouchat nám a hledat společné užitečné dohody.
|
